sobota 5. října 2013

Vratné lahve

Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrátor: fotky použité z filmu
Počet stran: 96
Nakladatelství: Fragment
Hodnocení: 6/10

Tato kniha je vlastně těstem, z něhož byl uhněten film. Nahlédnete do tvůrčí kuchyně Vratných lahví, dalšího značkového díla otce a syna Svěrákových. Ostatně kdo jiný vypoví obsah filmu lépe, než sám autor scénáře... 
"Vratné lahve jsem nemohl napsat zamlada. Musel jsem si počkat, až se mě dotkne stáří. Je to příběh o mužském, který nechce do důchodu ani pracovního ani milostného. A má s tím starosti. Z těchto starostí jsem se pokusil upéci předlohu pro filmovou komedii, které se říká hořká". Zdeněk Svěrák


Tkaloun jede jako každé ráno do práce, tedy do školy. Při hodině ho naštve jeden žák, proto na něj vyždímá houbu. Kvůli tomuto činu s prací končí. Nevydrží mu to však dlouho.
Uvidí messengera, jak roznáší poštu a balíky a rozhodne se, že toto povolání není nějak obtížné. Ale zmýlil se. Když jede z kopce dolů, zradí ho jeho nervový tik a skončí v křoví a bodláčí. Doma ho manželka přivítá se sádrou po celé délce nohy.
    Jednoho dne se vydá Tkaloun se svou ženou do velkoprodejny potravin. Jde vrátit lahve. Všimne si cedule, na které stojí: PŘIJMEME SÍLU DO VÝKUPU LAHVÍ! Neváhá  a  hned se na novou práci poptá. Přijmou ho. Svou novou práci si Tkaloun velmi oblíbí. Někdy nosí i nákupy starším paním do bytu. 

Josef Tkaloun, pětašedesátiletý muž, s šedivými vlasy a vousy. Má nervový tik, který mu škube krkem. Učil ve škole češtinu, potom pracoval jako messenger a  teď vykupuje lahve. Bydlí v žižkovském domě a z oken může sledovat projíždějící vlaky. Má jednu dceru, Helenku, a vnoučka Tomíka. Jeho manželka se jmenuje Eliška. 

Zdeněk Svěrák - scenárista, herec a textař, se narodil 28.3.1936 v Praze. Po studiích na Vysoké škole pedagogické byl čtyři roky učitelem, pak redaktorem Československého rozhlasu a následovně scenáristou Filmového studia Barrandov. Se svým dlouholetým spolupracovníkem Ladislavem Smoljakem napsal čtrnáct her pro Divadlo Járy Cimrmana a řadu filmových scénářů: Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Kulový blesk aj. Sám pak napsal: Vrchní, prchni!, Tři veteráni, Lotrando a Zubejda a k filmům svého syna Jana Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět a Vratné lahve. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patří skladatel Jaroslav Uhlíř, s nímž vytvořil přes 300 písní.

Knížku bych doporučila spíše starším čtenářům, jelikož celý příběh je o člověku v důchodovém věku. Mnohokrát jsem se při četbě zasmála. Je to má první kniha, kterou čtu od Svěráka a vůbec první povídka, jakou jsem kdy četla. Film jsem neviděla, tím pádem nedokážu posoudit, čím se kniha od filmu liší, ale jelikož byl film natočen právě podle této knihy, tak se zřejmě od sebe moc lišit nebudou. Tkaloun na mě působí jako starší pán, který za žádnou cenu nehodlá trávit zbytek života doma. Takovou situaci, kterou si prochází Tkaloun, podle prožívá co druhý muž ve starším věku. Líbí se mi, že na konci knihy je text písně, která je právě napsaná k tomuto filmu, ale i fotky, u nichž jsou popisky a jména herců, kteří jsou na nich vyobrazeni. Obálka, i přesto, že je příliš jednoduchá, má něco do sebe. Jak se říká: V jednoduchosti je krása! 

Knihu můžete zakoupit zde