úterý 24. září 2013

V plamenech

Autor: Rosamund Luptonová
Překladatel/ka: Věra Klásková
Ilustrátor: Není
Počet stran: 480
Nakladatelství: Ikar
Hodnocení: 10/10

Ve škole vypukl ničivý požár. Uprostřed plamenů zůstanou i sedmnáctiletá Jenny a osmiletý Adam. Grace, která je shodou okolností zrovna poblíž školy, v tu chvíli myslí jen na jediné – musí své děti zachránit. Za každou cenu... Zatímco Grace i Jenny leží v bezvědomí v nemocnici, jejich duše se oddělují od tělesných schránek a vidí, co ostatní vidět nemohou. Byl požár jen nehoda, anebo ho někdo založil úmyslně? Kdo by to udělal? A proč? S každou odpovědí se však vynořuje jen stále více otázek… Grace musí odhalit totožnost pachatele a ochránit před ním svoje děti, protože indicií, které naznačují, že se jim žhář pokusí znovu ublížit, je až podezřele mnoho. Aby se jí to podařilo, musí dokázat nemožné – překročit hranice fyzických slova a pokusit se o zázrak. 


Ve škole, kde chodí Graceiny děti, se koná sportovní den. Grace jde podpořit svého syna Adama, který oslavuje osmé narozeniny, ale zároveň zkontrolovat svou sedmnáctiletou dceru, Jenny, jež dělá ošetřovatelku. Netrvá dlouho a zničehonic začne hořet škola. Grace si uvědomí, že uvnitř je stále Jenny a Adam, který si šel pro dort. Bez váhání se rozběhne do hořící budovy. Adam je však v bezpečí venku. Bohužel Jenny bude mít vážné popáleniny a zničené plíce. Grace na tom není o moc lépe, protože jí přestane reagovat mozek. Od této chvíle vystupují jako duchové.

Grace je devětatřicetiletá matka dvou dětí – Adama a Jenny. Její manžel pracuje v televizi. Grace nevystudovala vysokou školu, neboť v té době už očekávala své první dítě. Ale i přesto je neskutečně chytrá. Pracuje jako novinářka.

„V životě jsem nečetla nic lepšího!“ takhle by zněly má slova, kdyby se mě někdo zeptal, jak se mi kniha líbila. Tak propracovaný a zároveň nápaditý děj, který vás do sebe vcucne, a nedokážete rozeznat, co je skutečnost a co ne, se vidí málokdy. Trochu mě zklamal závěr knihy, protože tam není napsáno, co se dělo, když se Jenny probudila. Ale ani se moc nedivím, neboť celý příběh byl vlastně z pohledu Grace. Při četbě jsem pociťovala především smutek, ale místy i radost. Nejvíce mě dojalo, když Graceina matka Adámkovi řekla: „Maminka se už neprobudí“ a on na to reagoval tím, že se rozběhl k její posteli a rozbrečel se. Velmi se mi taky líbí obálka, protože je na ní Grace, jak utíká kolem načernalého pozadí, neboť vše co nesouvisí se záchranou její dcery, zčerná.
Knihu můžete zakoupit zde